Balada
Rekrutská
- V širym poli lipka stoji, rokyta, rokyta,
a pod ňum tam bila ruža vykvita, vykvita.
- A poďže ty panenenko, utrhni ty ruže,
a zasaď jich mládencovi do lože, do lože.
- Synek budě na růžičkách libě spač, libě spač,
un ti přidě zítra rano dzekovac, dzekovac.
- Dzekuju ci, ma dzevucho, dzekuju, dzekuju,
svůj klobuček premovaný před tebum, smekuju.
- Něsmekaj ho, muj synečku, přede mnum, přede mnum,
bo ce zítra naši pani odvedu, odvedu.
- Odvedu mě, ma dzevucho, ti pani z Opavy,
tam mi daju koňa, šablu a kabatek nový.
- /:Bubny biju a bubnuju:/, /:a vojáci mašíruju:/
- /:Ja bych též rád mašíroval:/, /:dyby mi kdo koňa sedlal:/
- Když to sestra uslyšela, hned mu koňa osedlala,
a ta druha šablu dala, ta najmladši zaplakala.
- Pod tym našim oknem, teče voda skokem, zastaviť ju němožu,
měla sem milého, rozhněvala sem ho, udobřiť ho němožu.
- A jak k němu pujdu a prosiť ho budu, by se na mně nehněval,
to moje srdečko, zarmouceno těžko, by ho zasej rozebral.
Bubny II.
recitativ:
Tři leta už pominuly, /: sestry bratra něviděly :/
- Tři leta už pominuly, sestry bratra neviděly,
bratr leži mezi poli, ma hlavičku na dva poly.
- /:A kůň jeho vedle něho:/, /:hrabe nožku ľutuje ho:/
recitativ:
Vstavaj paně, vstavaj dobry, tys mi daval oves drobny,
včil mi nědaš ani sečky, ležiš v krvi po kostečky,
včil mi nědaš ani sena, ležiš v krvi po kolena
Vstavaj paně, vstavaj dobry, tys mi daval oves drobny,
včil mi nědaš ani slamy ležiš v krvi pochovany.
- /:Bubny biju a bubnuju:/, /:a vojaci mašíruju:/
- Vojačku, vojačku, těžka služba tvoja,
/:jak uslyšiš zabubnovać:/, musiš maširovać.
- Do široho pola, do cudzej krajiny,
/:že ty něviš švarny synku:/, z kerej seš dzediny.
- Žadnej nevystojí, co vojaček zkusi,
/:choć by strely, z nebe praly:/, maširovać musí.
- Voňavy hřebiček, nad všecky vonější,
už sem se navraćil ku svej najmilejši.
- U našeho dvora pěkna zahradečka,
čekaj dnes dzevucho svého šohajička.
- Kole naši zahradečky vede tam cestečka
a to zrovna ku mej milej pod jej okenečka.